Po pádu komunistického režimu stálo Československo před důležitým úkolem: Bylo třeba se vypořádat s vysokou zadlužeností státu a zefektivnit zkostnatělou ekonomiku, která se po kolapsu Železné opony náhle ocitla v konkurenceschopném prostředí. V rozhodování o tom, jak naložit se státním majetkem, nakonec zvítězil radikálnější přístup skupiny okolo premiéra Václava Klause. Tato metoda na ekonomickém přerodu ale zanechala hořkou pachuť – dodnes privatizace vyvolává mnoho kritických reakcí.
Jde ale o téma, které kromě ekonomických dopadů řeší také výraznou politickou a diplomatickou rovinu. Např. privatizaci automobilové výroby provázela naléhavá otázka o vztazích s Německem a Francií. U bankovních institucí zase jejich strategický a politický význam předznamenal velmi pozdní odprodej. V chaosu, vzniklém z privatizačních šoků, nekalá přátelství leckomu pomohla se obohatit – často přímo na úkor důvěřivých občanů, kteří podvodníkům svěřili své podíly. Některé soudní spory s hochštaplery se tak táhnou dodnes.
Ale to vše je teprve potenciální budoucností. Účastníci zasednou nad jednacím stolem v rolích politických špiček, zástupců předních mezinárodních pozorovatelů, různých domácích i zahraničních soukromých investorů, či odborových a spotřebitelských organizací. Dostanou příležitost načrtnout plán na správu vybraného dílu státního majetku dle vlastních schopností. Podaří se jim prosadit své osobní zájmy, porozumět úskalí porevoluční ekonomiky, a dojednat úspěšnou transformaci?
